Příspěvky

Bumerang – Kapitola 6.

Slunce pomalu stoupalo nad obzor, ale on byl již dávno na nohou. Stál opřený o parapet a v ústech převaloval nezapálenou cigaretu. Uběhl dlouhý měsíc od toho všeho. Stále si zvykal na tenhle nový život obyčejného člověka. Býval někým a najednou se ocitl na prakticky úplném dně.
Cigaretu si z úst vytáhl a vrátil ji zpět do krabičky. Slunce bylo již skoro nad obzorem. Natáhl si kalhoty, které si včera nechal vyprat v prádelně nedaleko odsud a které přes noc schly přehozené přes křeslo. Z ramínka ve skříni sundal jednu ze dvou nových košilí a oblékl si ji. Pečlivě si zapnul každý knoflíček a odešel do koupelny, aby svůj vzhled překontroloval. Nebyl to značkový oblek, ale i tak se mu jeho nový vzhled zamlouval.
V kuchyni otevřel lednici, v níž našel jen prázdnou krabici od mléka a zbytek salámu. Musel na nákup. Sebral proto ze stolu svou peněženku a vydal se ke dveřím. Včerejší noviny, které stále ležely na rohožce a na jejichž titulní stránce byla fotka nějaké známé osobnost, sebral a při …

Bumerang – Část druhá

Část druhá – Přízrak z minulosti
„Když jde o minulost, všichni si vymýšlejí.“ Stephen King
„Minulost vás vždycky dožene. Boží mlýny melou.“
Erik Axl Sund

Dominika Elizabeth Hladíková – Odtiene dúhy

Obrázek
Každý máme minulost – ať už dobrou či špatnou – a každý z nás se s ní musí smířit. Je naší součástí a nikdy nezmizí. Problém nastává ve chvíli, kdy naše minulost nebyla plná duhových jednorožců a my se díky tomu uzavřeli sami do sebe. Tehdy je ještě těžší se se svou minulostí smířit. A přesně o tom píše Dominika.

Polapena mezi verši

Obrázek
Je tomu několik let, co jsem poměrně aktivně psala básně. A tím básně míním takové ty dětské veršíky o hrozně roztomilých věcech, jako jsou zvířátka. A současně tím i myslím básně o nešťastné lásce a o touze, které jsem psala jako školačka v posledních letech na základní škole. Když si to podtrhneme a sečteme, je tomu už více než sedm let…

Kdo jsem?

Obrázek
Nikdy jsem neměla zapotřebí „hledat sama sebe“, jak to dělalo a dělá spousta lidí. Vlastně jsem nikdy nechápala, jak někdo může „hledat sám sebe“. Jsem to prostě já! Kdo jiný?
Nicméně jsem přišla na to, že to tak úplně nejsem já. Skrývám některé věci před světem, přestože je to zkrátka součást mě. Sama nevím, proč to tajím, proč se tak bojím, kdyby se to svět dozvěděl. Nejspíš proto, že jsem se sama s některými věcmi ani po letech nesmířila…
Takže… kdo vlastně jsem?

TOP 7 – listopad 2017

Obrázek
Poslední ryze podzimní měsíc za námi. Abych byla upřímná, dnešní článek pro mě bude celkem velký oříšek. Proč? Ani pořádně nevím, co pozitivního se odehrálo. Mám pocit, že se kazilo vše, co se zkazit mohlo. Ale aspoň se pokusím na něco přijít.